1) Zřejmě nejčastějším případem bude, že jedna smluvní strana nesplní svoji povinnost vůči druhé z důvodu aktuálně existujícího veřejnoprávního zákazu (např. nemůže poskytnout ujednanou službu v daném termínu). Dopouští se tím porušení smlouvy, neboť smlouva se neptá, zda za to může, povinnost plnit je stanovena objektivně. Musíme však zkoumat, zda na její straně není dán tzv. liberační důvod: skutečnost, jejíž prokázání má za následek, že strana nemusí hradit vzniklou škodu.

Obecným liberačním důvodem je mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka, která vznikla nezávisle na vůli škůdce. Po dobu existence takové překážky nemůže dlužník plnit a není odpovědný za vznikající škodu. Jakmile překážka odpadne, musí dlužník plnit bez zbytečného odkladu.

2) Nelze vyloučit, že v některých případech bude překážka sice dočasná, avšak způsobí přímo zánik závazku z důvodu následné nemožnosti plnění. Dočasné překážky sice obecně nezakládají nemožnost plnění, ale vždy je třeba přihlížet k zájmu obou stran v souladu s principem poctivosti a není možné očekávat, že strany budou svázány smlouvou v každém případě dočasné nemožnosti plnění. Možnost dodatečného splnění nemůže trvat věčně.

Platí, může-li dlužník splnit povinnost až poté, co pomine zjevný hospodářský účel smlouvy, je plnění nemožné. Splnit je proto třeba v čase, v němž je splnění ještě realizovatelné, aniž by ztrácelo svůj význam. Když se např. nemůže konat koncert z turné slavného klavíristy, který bude turné opakovat možná za pět let, dojde k zániku závazku (pro zákazníka nemá hospodářský význam, že na koncert bude moci jít možná za několik let).

3) V některých případech může nastalá situace aktivovat i zákonné pravidlo pojednávající o změně okolností: Dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou.

Lze uvést příklad smlouvy uzavřené na propagaci určité akce, která se však v daném termínu nemůže uskutečnit. Pro zadavatele nemá žádný hospodářský význam konání akce propagovat, proto by si měly obě strany sednout za (nyní ideálně virtuální) stůl a dojednat změny smlouvy. Nedohodnou-li se, může se kterákoli ze stran obrátit na soud, který závazek změní, nebo i zruší.